Středověk

O počátcích spojení Čech a Moravy píše Lubomír E. Havlík: Moravské letopisy, s. 10.  Jde např. o představu, že Morava byla v 11. století k Čechám – eufemisticky řečeno – připojena, resp. s nimi dokonce sjednocena, ačkoliv ve skutečnosti šlo o středověce tvrdé obsazení země se všemi hospodářskými, politickými a dalšími důsledky.

r. 1055 – Spytihněv II., vévoda Čechů, se jal uspořádat nově Moravské království: sesadil knížata dosazená jeho otcem a odstranil okolo tří set představitelů vládnoucí moravské aristokracie, vyvlastnil jejich majetek a na jejich místa dosadil české velmože a úředníky.  Moravské letopisy, s. 39.

r. 1440 – Moravští stavové nebyli českými stavy připuštěni k tajné volbě Albrechta Bavorského za krále Čech, který by se stal i markrabím Moravy. Moravští stavové uznali Ladislava Pohrobka, syna krále a markrabího Albrechta (Habsburského), za pána země a markrabího Moravy.                                                                                                 Moravské letopisy, s. 68.

r. 1453 – Na vyzvání moravských stavů přijel  Ladislav Pohrobek na zemský sněm Moravského markrabství, kde mu stavové jako novému pánu země a markrabímu Moravy složili hold…. Čeští stavové se cítili dotčeni, že moravští stavové holdovali Ladislavovi dříve, než byl v Čechách korunován na krále Čech. Čechové ústy Aleše Holického vytkli Moravanům:                                                                                                       Páni Moravané!                                                                                                             Učinili jste všetečně, ježto vám nepříslušelo, že jste krále Jeho Milost do své země uvedli a za pána přijali před námi, nám se toho neohlásivše, ježto  my měli jsme to prve učiniti a vy nás s tím čekati, jakožto úd království tohoto po hlavě jíti. Protož žádáme od vás toho nápravy a zvláště toho, abyste znovu při přítomnosti naší, krále Jeho Milost za pána vzali, neb jste vy manové Koruny české.                                                                           Moravské markrabství bylo sice jako instituce podle ustanovení Karla IV. in abstracto lénem krále a Koruny Království Čech, reprezentantem celého soustátí byl však pouze král, markrabí a vévoda v jedné osobě, nikoliv čeští stavové, kteří si tendenčně zaměnili reprezentaci svého Království Čech s reprezentací celé Koruny. Proto jim Moravané ústy Vaňka z Boskovic odpověděli:                                                                                           Páni Čechové!                                                                                                                 Jakož jste na nás v přítomnosti krále Jeho Milosti půtku učinili o přijetí Jeho Milosti za pána našeho a do země naší uvedení a k tomu pravíce, že bychom toho bez vás učiniti byli nemohli neb neměli, a nás za své many pokládajíce a úd Koruny, takto všichni pravíme: že což jsme učinili, že jsme učinili slušně, řádně a právě, aniž jsme vás povinni byli v tom čekati, ani po vás jíti, neb my učinili pánu svému dědičnému to, co jsme otci Jeho Milosti a Jeho Milosti dědicóm slibovali, kterýž dědic teď stojí. Od Jeho Milosti nikdy jsme se v mladých letech nedělili ani lučili, ale jsme se drželi, spravujíce se v řádu našem až do let Jeho Milosti, ani žádných pánův jiných hledajíc, jakož jste vy to, páni Čechové, činili, hledajíce sobě pánův a krále jiného, v letech Jeho Molosti mladých, jakožto kníže Albrechta Mnichovského a jiných v říši knížat. K tomu se známe, že jsme úd Koruny, ale ve všem urození i v statcích i v místech tak svobodní jako vy, páni čeští, ale nejsme žádní manové, než svobodní páni tak dobře , jako i vy, a není nám potřebí u dědičných pánův našich nikdy v žádných slibech vás čekati, než svobodně můžeme. A událo-li by se též jako nyní pána dědičného dočekati, bychom jej přijali, neb vám proti dědičnému nic zavázáni nejsme.                                                                                                             Podle právního řádu Moravského markrabství platila totiž zásada, že Moravané mohou dědičnému pánu země holdovati jako markrabímu před jeho korunovací na krále Čech. Čeští stavové uznali neoprávněnost své přehnané výtky, když byli nuceni Moravanům se omluvit: … my vás za žádné many nemáme, než za naše milé bratří a příbuzné a dobré přátely…                                                                                                                   Moravské letopisy, s. 69 – 70.