1948 – 1989

r. 1968 – Za Pražského jara byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené ,,Společnosti pro Moravu a Slezsko“ podán ,,Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky,“ která se měla stát trojdílnou federací tří státoprávních a rovnoprávných subjektů: Čech, Moravy a Slezska, Slovenska.
Jihomoravský a Severomoravský kraj měly celkovou rozlohu 26.094 km a žilo v nich 3,697.182 obyvatel, t.j. 26 % obyvatel celého Československa. Z celkového počtu obyvatel Čech, Moravy a Slezska činil podíl obyvatel Moravy a Slezska (JM a SM kraje) 36 %, t.j. počet obyvatel Čech byl v poměru 1,8 ku 1 vzhledem k počtu obyvatel Moravy a Slezska.
Na hrubé průmyslové produkci v ČSSR se české kraje podílely 48 % a moravské kraje 32 %; na úhrnu produkce krajů obou zemí měly Čechy podíl 60 % a Morava se Slezskem 40 %. Objem zemědělské produkce činil v českých krajích 42,3 % a v Moravských krajích 25,6 % z celostátní produkce ČSSR; na úhrnu produkce českých a moravských krajů se Čechy podílely 62 % a Morava se Slezskem 38 %. Na investicích dostávaly české kraje 44,6 % a moravské 22,6 % z objemu investic v ČSSR; v českých a moravských krajích obdržely české 67 % a moravské 33 %. Srovnáme-li produktivitu jednoho obyvatele českých krajů s moravskými vychází v průmyslové výrobě index 3,3:4, v zemědělské výrobě 3,1:3,8. Naproti tomu index investic byl opačný, 3,6:3,3, přičemž oba moravské kraje přispívaly do pokladny ČSSR hrubým důchodem ve výši 34,9%.
V Brně byl zřízen konsulát Sovětského svazu s výslovným určením v názvu: pro Moravu a Slezsko. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa a následná dislokace sovětských okupačních vojsk v Československu -€“ na Moravě u Olomouce -€“ znovu upevnila byrokraticko-centralistický systém. V průběhu normalizace byla ústavními zákony ustavena v rámci ČSSR federace dvou republik: České soc. republiky a Slovenské soc. republiky (zák.č. 143/1968Sb.).
Snahy Moravanů byly zcela potlačeny a stát byl uspořádán na nacionálním principu dvou hlavních národů, Čechů a Slováků, na historickém anachronismu poplatném nacionalistickým tendencím českého, popřípadě slovenského národního obrození 19. století. Nacionalismus jakkoli kamuflovaný různými jinými prioritami nese však s sebou nedemokratické prvky nevraživosti vůči jiným národům, pospolitostem a zemím a trend působit jim újmu.
Parlamentem České soc. republiky se stala Česká národní rada, podle jednostranných představ nástupkyně Českého zemského sněmu před r. 1918, ve skutečnosti však též bývalého moravského zemského sněmu a Slezského zemského sněmu. Tvořili ji nejen poslanci z Čech, kteří měli většinu, ale též poslanci zvolení na Moravě a ve Slezsku.
Znak ČSSR vyjadřoval heraldicky nadále, že šlo o Čechy, v jejichž rámci mělo Slovensko autonomii.
r. 1971 -€“ Při volbách do České národní rady bylo nutno ke zvolení poslance v Čechách 59.635 hlasů, pro poslance na Moravě a ve Slezsku však už 78.676 hlasů. Majorizační většina českých poslanců tak byla ještě posílena na úkor počtu moravskoslezských poslanců. Občanům z Moravy a části Slezska tak bylo přiznáno jen 83 % váhy hlasů oproti 100 % váze hlasů občanů z Čech. Zjevná společenská diskriminace odsunula občany Moravy a Slezska do méně hodnotného postavení vůči občanům Čech, což se zjevně projevilo i v oblasti hospodářské.                                                                             Moravské letopisy, s. 163 – 164.

Podle Moravského občanského hnutí, jehož zástupci kandidovali za ČSL, se Morava s 26 % obyvatel podílela například v roce 1969 na 30 % produkce, ale zpětně obdržela jen 24,8 % investic (v roce 1972 dokonce jen 21 %). Finanční diskriminace vedla k situaci, že na konci osmdesátých let pokles podíl produkce na 27,3 %. Obdobné údaje přineslo i srovnání průměrných výkonů na jednoho obyvatele či hektar zemědělské půdy.
V roce 1988 vyprodukovala Morava o 14 miliard Kčs více v průmyslu a o 2,4 miliardy v zemědělství, než činil průměr Čech a Slovenska. Dále se poukázalo na oblast školství, kde oproti zbytku republiky chybělo 5 % učitelů na základních a středních školách, a 20 % na školách vysokých. V případě nejlépe placených profesí v zahraničním obchodě, v zahraničních zastoupeních, bývalých generálních ředitelstvích se „drtivá“ většina míst nacházela mimo Moravu, která nedisponovala ani dostatečným leteckým spojením.  Lidová demokracie 18. 5. 1990, s. 4.